Jak díky smrti milovat život a skutečně žít, ne jen přežívat?

 

Mohlo by se zdát, že pokud nám proudí krev v žilách krev, jsme živí a žijeme. Logicky, že. Ale já cítím, že tomu tak není. Někteří lidé žijí v hmotném světě tak, že jim skutečně proudí krev v žilách, vnitřně ale spíše přežívají. Mají problémy různého charakteru, deprese, necítí se dobře ani psychicky, ani fyzicky. Jsou stále naživu, avšak umírají uvnitř… Jejich tělo je živé, ale duše ne…

 

Víte, taky jsem kdysi dávno mívala pocit, že je vše špatně, že se mi nic nedaří. Znuděně jsem čekala, že se sám od sebe stane nějaký zázrak, který mě učiní šťastnou. Co to mělo být jsem ale nevěděla… Věděla jsem jen, že tento stav je spíš přežívání než život sám.

 

A nedávno jsem si uvědomila, že je něco, co vám může pomoci, pokud se občas potýkáte s podobnými stavy…

 

Co mi tedy pomohlo a pomáhá žít svůj život opravdu naplno? Myslím skutečně žít, užívat si život a milovat ho, ne jen přežívat den za dnem s depkami a očekáváním, že se někdy v budoucnu samo něco zlepší nebo vyřeší?

 

Bylo to uvědomění, že život může kdykoliv skončit. Nadobro. Smrtí. Smrtí mě samotné nebo někoho, koho miluju…

 

Tím nechci říct, abyste se odteď začali bát smrti. Jde jen o to přijmout fakt, že může přijít kdykoliv a za kýmkoliv.

 

Díky vědomí smrti se můžeme naučit skutečně žít. Jakkoliv je totiž myšlenka na smrt a ta představa nepříjemná, uvědomme si, že život a smrt k sobě patří. Jednoho krásného dne jsme se narodili a jednoho dne také z tohoto hmotného světa odejdeme. Zajímavé na tom je, že nikdy nevíme, kdy to bude. Může to být za 50 let. A nebo taky zítra…

 

Zjistila jsem, že představit si čas od času setkání se smrtí je pro mě velmi užitečné. Díky představě smrti prožívám vděčnost, radost z přítomnosti a je mi úplně jedno, že něco nemám, něco nefunguje nebo nejde. Představa smrti a vědomí, že může přijít kdykoliv mě drží skutečně naživu a to, že něco nefunguje dnes neznamená, že to nemůže fungovat zítra….

 

Život je skutečný dar a pokud jsme ho jednou dostali, není to náhoda. Nejsme tu jen proto, abychom přežívali, dělali něco, co nás nenaplňuje nebo co se nám příčí. Naopak, svůj život máme každý plně ve svých rukou!

 

Jsme naživu a proto můžeme:

• Svobodně dýchat, zastavit se, když jdeme příliš rychle a uvědomit si, co chceme, aby bylo smyslem našeho života…
• Dělat práci, která nás baví a naplňuje, protože tím prospíváme nejen sami sobě, ale i druhým…
• Mít sny, plány, vizi a malými každodenními krůčky pracovat na jejich uskutečnění…
• Být v pohodě jak po fyzické, tak po psychické stránce a pokud nejsme a víme to, pak si za tím jít…
• Milovat a přijímat sami sebe, vážit si svého života a života lidí kolem nás…
• Cestovat, sportovat a věnovat se svým koníčkům, ať už jsou jakékoliv…
• Probudit se každé ráno s vděčností a žít život podle svých představ…
• Být vzorem, inspirací a tou nejlepší možnou verzí sami sebe nejen pro sebe, ale pro celý svět…
• Uvědomovat si své silné i slabé stránky, umět s nimi pracovat a žít v souladu se svou duší…
• …

 

Do mého výčtu si klidně doplňte cokoliv dalšího. Já totiž věřím, že opravdu můžeme a dokážeme cokoliv, pokud se ke svému životu postavíme čelem, aktivně a vědomě.

 

Vědomě znamená, že se nenecháme zmítat osudem doprava doleva a nemusíme a ani nebudeme čelit tomu, co nám do cesty přihraje náhoda. Náhody totiž neexistují a jsme to my sami, kdo si tvoří svůj život a s tím spojenou realitu všedních dní. A nebo taky nevšedně neobyčejných dní, protože každý jeden den může být krásný ♥

 

Dostali jsme dar života, tak si ho koukejme užít. Náš čas tady není neomezený, proto se tak nechovejme. Neodkládejme své sny na až pak. Žijme tady a teď tak naplno, jak jen umíme! 🙂