Jak k nám přišlo miminko…

| Říj 27, 2019 | Těhotenství | 0 komentářů

24.6.2019 ráno dvě čárky na těhotenským testu obrátily můj život vzhůru nohama. Čekala jsem na TO rok a půl. To ráno koukám na test a říkám si jako fakt? Jako už? Došla mi, že to celý je, byla a ještě bude životní jízda 😊

 

Téma plodnosti a neplodnosti se dnes a denně dotýká spousty žen a rodin. I pro mě to byla obrovská výzva, kdy chvíle zoufalství střídaly chvíle vzteku. Každá další menstruace přinášela zklamání, ale zároveň naději.

 

Nevím, jestli můj přístup a vůbec cesta k mateřství byla jiná než u ostatních. Každopádně byla moje a já bych se s vámi ráda podělila o můj pohled a mé zkušenosti, protože věřím, že tím mohu pomoci dalším ženám, kterým se nedaří otěhotnět na první dobrou. Protože dokud to nevzdáte, stále je šance…

 

Takže jak to celé bylo?

 

S manželem jsme si řekli, že chceme mít dítě asi v lednu 2018. Mně bylo v tu dobu 31 a uznala jsem sama sebe připravenou na to stát se mámou. Hormonální antikoncepci jsem vysadila již dva roky předtím, menstruaci jsem poslední rok měla pravidelnou a nikdy mě netrápily žádné zdravotní komplikace. Prvních pár měsíců jsme tomu nechaly opravdu velmi volný průběh. Nehlídala jsem si plodné a neplodné dny, prostě jsme normálně fungovali a milovali se s tím, že miminko určitě přijde. V červenci 2018 jsme letěli na Santorini a já snila o tom, že dítě zplodíme tam, že to bude malý cestovatel nebo cestovatelka.  No, v srpnu opět dorazila menstruace a život šel dál. Snažili jsme se dál, stále žádný stres ani tlak. Ale co si budeme povídat, u každé další menstruace přicházel okamžik zklamání.

 

Nevím, čím to je, ale v tu dobu jsem kolem sebe měla samé ženy, které otěhotněly ihned. Povedlo se jim to během prvního nebo druhého měsíce. Párkrát to s partnerem zkusili a byly v tom. Někdy na podzim nebo v zimě 2018 jsem si uvědomila, jak se díky tomu občas cítím v roli oběti. Přece já chci miminko už tak dlouho a ono nepřichází. Ony si vzpomněly a mají ho hned? Nespravedlnost! Já po něm přece toužila víc…

 

Prosinec 2018 jsme strávili s manželem v Thajsku. Říkala jsem si, to jsou naše poslední Vánoce ve dvou, tak si je uděláme jiný. Všechno bylo moc krásný, cestovali jsme, užívali si, odpočívali a já věřila, že si dovezeme miminko. Ale jediný, co jsme si kromě krásných zážitků dovezli bylo pár suvenýrů…

 

Po návratu jsem si uvědomila, že už to je rok. Už rok se pokoušíme a stále bez výsledku. Žádná jiskřička naděje. Kolem mě bylo prázdno. Začala jsem zkoumat svoji periodu, počítat plodné dny a cíleně se zaměřovat na sex v tomto období. Moje plány nevycházely a mě to začalo vážně užírat.

 

Od začátku roku 2019, tedy po roce našeho marného snažení jsem hledala informace ohledně plodnosti, neplodnosti, početí apod. Nevěděla jsem, jak to řešit, jedno jsem ale věděla jistě. Žádné lékařské zákroky. Já prostě lékařům nedůvěřuji a nechtěla jsem podstupovat žádné procedury ani zákroky. Věřím v individuální sílu a schopnosti každého z nás a věřím, že vše má svoji příčinu. A samozřejmě, i když jsem občas propadala zoufalství, pořád jsem tak nějak uvnitř věřila tomu, že jednou budu máma.

 

Na duben 2019 jsme měli letenky do Asie. Tentokrát jsme brali moje rodiče na poznávačku tam, kde to máme nejraději.

 

V březnu 2019 jsem narazila na informace o metodě Ludmily Mojžíšové a práci fyzioterapeutek v tomto směru. Koupila jsem si knihu Plodná vize, kterou jsem si vzala do Thajska a tam ji přečetla. Najednou jsem cítila, že vše má svůj smysl, že chci ještě více zapracovat na svém nitru a objevit to, co jsem objevit měla. Mimochodem, v Thajsku jsem si také prožila jeden „zoufalý výkřik do tmy“, občas toho na mě prostě bylo moc… Jeden večer, posilněna alkoholem jsem ztropila scénu. Křičela jsem a brečela, že co když dítě nikdy mít nebudeme, že se to může stát. Bylo to nepříjemné, ale jsem ráda, že to šlo ven. Leželo to ve mně dlouho. Berte to tak, že i tyhle pocity jsou součástí vás a patří k dané situaci…

 

Po přečtení knihy Plodná vize jsem se objednala na konzultaci k její autorce, k fyzioterapeutce Radce Tomáškové. 20.5.2019 jsem k ní jela na první konzultaci do Olomouce. Povídaly jsme si o tom, jak toužím po miminku a že miminko nepřichází. Paní Tomášková umí skvěle naslouchat, umí číst mezi řádky a velmi citlivě s vámi probere, jak to vidí ona. Po naší debatě mi navrhla vůbec nezačínat metodou Ludmily Mojžíšové, kvůli které jsem tam původně jela. Prý to zatím není potřeba. Domluvily jsme se na třech sezeních s názvem somatic experience. Doporučila mi ke čtení literaturu na toto téma a dala mi zpětnou vazbu na to, kde vidí z mé strany „problém“, proč miminko nepřichází. Také jsme se dohodly, že pokud bych po našich třech sezeních neotěhotněla, zkusíme metodu fyzioterapie podle Ludmily Mojžíšové.

 

A teď k tomu, co stálo v cestě mému otěhotnění…

 

Po zdravotní stránce jsme se shodly na tom, že jsem v pořádku. Problém byl mimo jiné v mé potřebě plánovat a organizovat. Když si zpětně uvědomím, plánovala jsem si vždy všechno. Plánovala jsem si, kdy otěhotním, jak to zjistím, jak to řeknu svému muži. Plánovala jsem si, kam a kdy pojedeme, co tam budeme dělat, kde budeme jíst, kam půjdeme na kávu. Paní Tomášková se mě zeptala „a co budete dělat, když bude v kavárně zavřeno?“ A já pohotově odpověděla „to nevadí, vždy mám plán B s jinou kavárnou“. A pak mi to došlo. Moje velký AHA. Jsem závislá na plánování. Nenechávám nic náhodě. Neumožňuji věcem, aby se jen tak staly. Toužím mít vše pod kontrolou. A mateřství je pravý opak kontroly a plánování. Je to takové odevzdání se náhodě, neočekávání, improvizace a velká důvěra. To byl první velký důvod toho, že k nám miminko nepřicházelo. Cítila jsem, že s tím nejsem v souladu. Byla to pro mě velká příležitost. Já jsem totiž už dlouho toužila tu kontrolu pustit. Ale bála jsem se. A strach mě pořád držel tam, kde jsem byla. Strach a zvyk.

 

Druhý důvod, který jsme objevily byl strach obecně. Strach, který se na podvědomé úrovni promítal do těla. Sevření v oblasti břicha, když někdo narušoval moji soukromou zónu. Nepříjemné pocity, když si někdo stoupl těsně vedle mě. Bylo to něco, na čem jsme chtěly pracovat v následujících třech sezeních metodou somatic experiences.

 

Když jsem odešla od paní Tomáškové, měla jsem opravdu o čem přemýšlet. Ještě ten den jsem si objednala dvě z knih, které mi doporučila. A zpracovávala jsem si svoje strachy z pouštění kontroly. Během následujících pár dní jsem se rozhodla udělat takové dvě vykročení ze svých plánovacích zvyků. Za prvé jsme si objednaly letenky na prosinec do Thajska. Už jsem psala o tom, jak tuto zemi miluju? 😊 Předtím jsem je totiž nechtěla kupovat, protože přece plány, miminko, musím to mít pod kontrolou a tak… Takže jsme je koupili a vlastně – co se může stát horšího, než že z jakéhokoliv důvodu nepojedeme… Pak jsem se rozhodla udělat ještě jednu důležitou změnu, a to dát výpověď v práci, která už mě štvala.

 

To byly takový dvě vykročení z mé potřeby mít vše pod kontrolou 😊

 

3.6.2019 jsem měla další konzultaci s paní Tomáškovou. Nejprve mě trochu naštvala, když se mě ptala, jestli jsem těhotná. Protože jsem nebyla, tak co se mě sakra ptá! Ale přešla jsem to a věnovaly jsme se práci s tělem, strachem, důvěře apod. Zajímavé bylo, že jsem se po našem sezení nijak necítila. Ani dobře, ani špatně. Nějak jsem nechápala, co se tam děje a jestli mi to neurčité cosi vlastně má pomoci… Ale řekla jsem si, OK, dala jsem se na tu cestu, budu důvěřovat procesu.

 

Další schůzku jsme si domluvily na 24.6.2019. Bylo to pondělí. V neděli jsem si vzpomněla na naše minulé sezení, ona se mě určitě zase bude ptát, jestli jsem těhotná, jako minule. Tak jsem se rozhodla si v pondělí ráno udělat test, víte co, pro pořádek. Ráno jsem šla na to. Počůraný papírek levného testu jsem položila na umyvadlo a šla si uvařit čaj. Za pár minut jsem se vrátila k testu. Byla to taková oficialita. Nic jinýho než negativní výsledek jsem popravdě ani neočekávala a byla jsem s tím překvapivě úplně v pohodě. Žádný stres. Vzala jsem do ruky test a rozbušilo se mi srdce. Dvě čárky. Dvě! Sice ta druhá byla docela slabá, ale byla tam. Pane bože, co teď? To jsem jako těhotná? 😊

 

Ta druhá čárka byla opravdu slabá, měla jsem doma jen obyčejné testy asi za 50,- trojbalení. Výsledek jsem vyfotila a poslala jsem ho na messenger kamarádce, která měla malý mimčo a zkušenosti s testováním. Té se můj výsledek úplně nezdál. Zajela jsem si do lékárny pro digitální test a ještě dopoledne si ho udělala. Na tomto testu byly naprosto jasný DVĚ silný čárky…

 

Ani jsem nevěděla, jak se mám cítit, co mám dělat. Byla jsem strašně vděčná, cítila radost a zároveň pokoru. Taky jsem z toho byla rozhozená. Jela jsem do Olomouce a na otázku paní Tomáškové, co novýho jsem jí to hned vyklopila. Měla jsem slzy v očích. Provedly jsme pár cvičení s břichem, já už vůbec necítila ten tlak a sevření co poprvé. Cítila jsem naopak otevření, důvěru, vděčnost. A taky sílu, že jsem to dokázala bez zásahu lékařů. Jen prací sama na sobě.

 

Ten den jsem si udělala vyloženě odpočinkový a pro sebe. Při procházce Olomoucí jsem ve výloze viděla krásné šaty, tak jsem si je koupila. Zajela jsem si do Prostějova do mé oblíbené kavárny, dala si cappuccino a raw dort, jen tak seděla a nechala doznít všechny ty události ve mně. Bez plánování, prostě tak, jak jsem je aktuálně cítila.

 

V minulosti jsem si představovala x způsobů, jak a kdy řeknu svému manželovi o tom, že čekáme miminko. Najednou to ale bylo tady a teď. A já nechtěla nic chystat ani plánovat. Seděly jsme na terase a já jen řekla, že budeme mít miminko, že jsem těhotná. Pak jsem mu pověděla o testech a co jsem dělala celý den. Byl to prostě mazec. Na něco čekáte rok a půl a když se to stane, skoro tomu nevěříte, že už je to tady…

 

No a mimochodem, náš odlet do Thajska bude trochu crazy, protože v době návratu budu v osmém měsíci. Nereálné to není, ale uvidím, jak se budu cítit a podle toho se rozhodneme, jestli odletíme nebo už ne. A výpověď se taky nekonala, protože jsem své těhotenství zjistila v pondělí 24.6. a výpověď jsem plánovala na 28.6. V tuto dobu pro mě nemá smysl začít věnovat se něčemu novému. Ale zase mám příležitost věnovat se více svému projektu a šíření svého poslání. Posledních pár měsíců jsem psala e-book Zdravá sebeláska a mám vymyšleno dalších x nápadů, tak se těším, že na to zase budu mít prostor 😊 Prostě všechno má svůj důvod.

 

Během toho roku a půl jsem si prošla spoustou temných údolí a musela si zpracovat věci ve svém nitru. Nebylo to jednoduché, ale přineslo mi to výsledek. Jsem neskutečně vděčná za celou svoji cestu, mnoho nového jsem se o sobě dozvěděla a vnitřně jsem opět vyrostla. Na miminko se moc těším. Když publikuji tento článek, jsem ve 23. týdnu těhotenství, na začátku 6. měsíce 😊

 

V následujícím článku vám sepíšu, co vše bylo z mé strany potřeba rozkrýt proto, aby miminko přišlo. Vím, že spousta žen řeší to samé, co jsem řešila já a třeba to může být i vaše cesta…