Máme možnost vlastní volby (domácí porod)

V sobotu 22.2. ve 3:00 ráno mě vzbudily první kontrakce. Zůstala jsem v posteli, usnout už nešlo, ale zatím šly krásně prodýchávat. V 5 se vzbudil můj muž a ptal se mě, proč tak funím, proč nespím. „Dnes porodím“, řekla jsem mu a vyvolala v něm mírnou paniku. Já byla klidná.

 

Dopoledne byly kontrakce ještě snesitelné a já tušila, že ten den se to stane. Přála jsem si to tak, přece jen 22.2.2020 je krásné datum 🙂 Dala jsem vařit silný vývar a trochu pouklízela. Na oběd už jsem moc chuť neměla, ale věděla jsem, že to bude možná poslední pořádné jídlo a že budu potřebovat energii. Poobědvali jsme bramborový salát s lososem, mé kontrakce už byly dost intenzivní, takže najíst se byla celkem fuška…

 

Odpoledne byly kontrakce velmi časté a bolestivé, ale zatím krátké. I když mě připadalo, že je to věčnost… Většinu času jsem strávila vsedě a porodní bazének, který jsme měli nachystaný na tuto příležitost jsem ani nevyužila. Přijely mé dvě porodní asistentky, což byla úleva pro mého muže, který si představoval, že porod je mnohem rychlejší a trochu se obával, že porodím před jejich příjezdem 😀

 

Od odpoledne do večera to bylo velmi intenzivní a já už si přála, ať je miminko s námi. Posledních pár kontrakcí jsem měla pocit, že se roztrhnu a že už to prostě nedám. Když jsem začala tlačit, holky mi říkaly, že už vidí ¼ hlavičky a že do toho musím dát všechno. Čím víc zatlačím, tím dříve bude miminko s námi. Bolelo to a pálilo, já byla za celý den totálně vyčerpaná.

 

O půl osmé večer byla venku hlavička, během pár okamžiků tělíčko a najednou jsem měla to prtě na sobě! Brečela jsem úlevou i dojetím, bože, najednou tu byl s námi, zvládli jsme to, prostě neskutečný zážitek…

 

I když pro mě byl celý den náročný a bolestivý, vzpomínám na něj s láskou a v dobrém. Jednou je to porod a neočekávala jsem, že to nebude bolet. Je to náročné jak pro matku, tak pro miminko a koneckonců i pro tatínka, který je u porodu.

 

Jsem neskutečně šťastná, že jsem tohle všechno mohla absolvovat doma, v klidu, v podporujícím prostředí, s lidmi, kterým důvěřuji. Věděla jsem, že jsem v dobrých rukou a věřila jsem, že je vše v pořádku a že já i miminko to zvládneme. Prožila jsem porod v přirozeném rytmu, tak, jak mé tělo a miminko potřebovalo. Bez léků, nástřihu, šití, zbytečných vyšetření a nátlaků.

 

22.2.2020 v podvečer přišel na svět náš syn Matteo. Teď už jsme kompletní. Nevím, jestli je to takhle navždy, to rozhodně ne. Ale už jsme tři ♥

 

Kolem 23.hodiny jsme společně ulehli do postele a zatím to byla jediná noc, kterou jsme prospali celou 🙂

 

Vím, že domácí porod je citlivé téma a spousta lidí ho neuznává. Když jsem otěhotněla, našla jsem si svojí porodní asistentku, ke které jsem chodila pravidelně do poradny. Důvěřovala jsem ji více než lékařům. Vždy mi dala mnohem víc informací, které pro mě měly hodnotu. Pár dní před porodem mi řekla, že miminko sestupuje a přetočilo nožičky, že může během pár dní přijít. Lékařka mi řekla jen čekejte a v den porodu se hlaste v porodnici. Nakonec jsem porodila na konci 39.tt, jak naznačila moje porodní asistentka 🙂

 

Nutno říci, že celé mé těhotenství bylo opravdu ukázkové. Krásně jsme prospívali, jezdili na výlety, odpočívali, užili si 29.-32.tt v Thajsku, miminko bylo dlouhou dobu hlavičkou dolů a až do porodu nám bylo moc fajn.

 

CO ZNAMENÁ MÍT MOŽNOST VLASTNÍ VOLBY?

 

Znamená to, že nejsme ovce a nemusíme dělat to, co nám někdo řekne. Ani když je to pan doktor nebo paní doktorka. Uvědomme si jednou provždy, že jde o naše tělo a my si můžeme rozhodnout, co s ním chceme dělat. Můžeme odmítnout cokoliv.

 

Třeba já odmítla vnitřní vyšetřování v průběhu celého těhotenství, testy na cukrovku, některé ultrazvuky… Nemělo to pro mě žádnou vypovídající hodnotu a to, že to lékaři provádí rutinně ještě neznamená, že to podstoupím také. Sice jsem díky tomu musela změnit lékaře, ale vždy máme na výběr. Nemusíme se nechat zastrašovat.

 

To samé platí s porodem. Rozhodně na nikoho neapeluji s domácím porodem. K tomu si každý, kdo to chce dojde sám. Ale pokud nechcete rutinní zásahy v porodnici, pak jděte a postavte se za své názory. Informujte se a nečekejte, co udělají oni. Můžete si vybrat porodnici, sepsat si porodní plán, odmítnout některé věci, můžete si i do porodnice vzít svoji porodní asistentku. Mně u porodu velmi pomohly, měla jsem dvě a bylo to opravdu k nezaplacení.

 

Je potřeba se ale chopit iniciativy, strávit nějaký čas hledáním relevantních a smysluplných faktů, informovat se, na co máte právo. Lékaři tady v tom bohužel často lžou a mlží. Mně můj bývalý gynekolog tvrdil, že vnitřní vyšetření je povinné, že jinak nedostanu mateřskou atd., prostě totální kecy a zastrašování. Tohle fakt trpět nemusíte. Rozloučila jsem se s nimi a šla jinam.

 

Takže ano, mé těhotenství bylo hodně o zkouškách, jak moc jsem rozhodnutá stát si za svými názory. Někdy to nebylo jednoduché, o to víc jsem na sebe hrdá, jak jsem to všechno ustála. Ono v tomto období, kdy vás rozbrečí kdejaká blbost je to fakt náročné.

 

A to samé po porodu, pediatři nejsou ochotni ošetřit miminko po domácím porodu, lékaři vám při požadavku injekce kvůli protilátkám jsou schopni říct tady jste nerodila, my vám to nedáme, my tu poskytujeme kompletní balíčky… Ale ano, s klidem to nakonec vyřešit lze, prostě musíte stále dokola opakovat a opakovat, co chcete, stát si za svým a nakonec to dostanete, i když tyto situace mohou být nepříjemné.

 

A i když je dnešní článek hlavně o porodu, to, že máme možnost vlastní volby patří nejen k těhotenství a porodu, ale ke všem oblastem našich životů. Jak děláme jednu věc, tak děláme všechno. Nemusíme tedy být ovcí nejen u porodu, ale ani v každodenních běžných situacích.

 

Konečné rozhodnutí je jen na nás, proto je dobré vždy vědět, jak to chceme. Pokud totiž nevíme, co chceme, necháme se ovlivňovat tím, jak nám řeknou druzí, abychom to udělali. A nevím, jak vy, ale tohle já rozhodně dělat nebudu. Prostě nemusím 🙂