Splnila jsem si svůj velký rodinný sen…

| Čvc 11, 2018 | Cestování s dětmi, Osobní rozvoj | 0 komentářů

Dnes se s vámi chci podělit o svůj příběh. Příběh o snu, který se mi právě splnil. Chci vám tímto svým příběhem také ukázat, že vše je možné. Vše, čemu dokážeme uvěřit, to vše se nám může dít. Pojďte se inspirovat 🙂

 

 

Když jsem si před 2 lety psala seznam svých 100 přání, nenapadlo mě, že zrovna tohle se splní tak brzy. Některá má přání se již změnila, je to přirozené s tím, jak se vyvíjíme. Tohle bylo ale něco, co jsem se rozhodla si splnit, jen jsem nevěděla kdy a jak. Ostatně to ale nikdy na počátku není důležité. Hnacím motorem je totiž vždy SILNÁ TOUHA to dokázat, bez ohledu na čas.

 

 

Přála jsem si vzít své rodiče na dovolenou. Samozřejmě jsme společně několik dovolených prožili, tohle ale mělo být jiné. A taky bylo!

 

 

Moji rodiče sice k moři jezdí, mamka ale nikdy neletěla letadlem. A když chcete někoho překvapit, je hezké mu ukázat něco, co ještě nikdy neviděl. Alespoň já to tak mám. Miluju překvapení a ráda ostatní překvapuju.

 

 

Pojali jsme to jako dárek k narozeninám. Můj taťka má za pár dní 50 let a mamka brzy taky. Přáli si společnou oslavu v nejužší rodině, tedy oni dva, já s mým manželem a moje sestra s manželem a dcerkou. Chtěli, abychom to naplánovali my a konkrétně já jsem veliký milovník cestování, tak se to opravdu hodilo 🙂

 

 

Přemýšleli jsme, kam bychom jeli, až jsme se rozhodli pro ostrov Santorini. Už jsme tam byli a moc se nám tam líbilo. A pokud chcete někomu něco ukázat, je fajn vědět, co na místě je k vidění. Navíc moje malá neteř měla tou dobou          1 rok, což není úplně věk na moc veliké cestovatelské experimenty 🙂

 

 

No a tak jsme se rozhodli strávit společně 11 dní na tomto krásném ostrově. Jelikož jsme chtěli, aby to pro rodiče bylo opravdu překvapení, řekli jsme jim pouze, v jakém termínu si mají zařídit volno. Jak se blížil náš pobyt, samozřejmě vyzvídali, kam to bude, jestli ČR nebo zahraničí, no kdo by v jejich situaci nebyl zvědavý, že… A když chcete, aby bylo překvapení skutečně překvapením, musíte občas i blafovat 😀 Tak jsme řekli, že pojedeme i s kolama, ať si tedy nachystají auto s držákem na kola, samotná kola a cyklistické a sportovní oblečení. Po této informaci už moc nepřemýšleli nad cestou do zahraničí, uff, na chvíli byl klid…

 

 

Blížil se termín našeho odjezdu a letěli jsme v úterý ve 3:15. Naši počítali s odjezdem v úterý dopoledne… Týden před odjezdem jsme jim oznámili změnu plánu, že nás po cestě čeká překvapení a vyjedeme tedy v pondělí odpoledne. O víkendu před odjezdem jsme se byli podívat, co si sbalili s sebou. Cyklistické oblečení, mikiny a dlouhé kalhoty, přeci jen se v tu dobu v ČR ochladilo. Netušili, že letíme na Santorini a nejchladněji nad ránem je kolem 24 stupňů 🙂

 

 

Byl tu den D. Pondělí 25.6. a naši počítali s odjezdem v 18:00. Odpoledne jsem jim napsala SMS, že odjezd se posouvá na 21:30, ať nemají starost, že vše je součástí plánu. Jakmile jsme k nim přijeli, já s manželem autem a moje sestra s manželem a dcerkou autem, nikdo neměl kola. Bylo to fakt vtipný. Okamžik, na který jsem tak dlouho čekala a konečně jsem jim mohla říct „ty kola nebudete potřebovat, a auto taky ne“. Dobalili jsme jim věci, vyházeli teplé a cyklistické oblečení, přibalili plážovou tašku a klobouk a pomalu se chystali k odjezdu. Rozdělili jsme si je do aut, taťka jel s námi a jeho teorie se po cestě začala rozpouštět jako pára nad hrncem. Celou dobu si totiž myslel, že jedeme směr jižní Morava 🙂

 

 

Cesta utekla, v noci naštěstí nebyl velký provoz a my pohodlně zaparkovali přímo na letišti. Konečně jsme se všichni společně přesunuli na terminál 2 a už zbývalo jen říct, kam to vlastně bude. Připravila jsem každému cestovního průvodce a už z 1. stránky viděli, že cílová destinace je Santorini. Myslím, že v tu chvíli jsme měli všichni velkou radost, naši z překvapení a my z toho, že jsme jim tohle překvapení mohli zprostředkovat.

 

 

V úterý 26.6. jsme přistáli na ostrově, dopravili se na Villu Valvis a všechno bylo fakt pohádkový. Celou dovolenou jsme si opravdu užili. Pro mě to jsou úžasné chvíle, kdy nevařím, nepeču, navštěvuji místní restaurace, kavárny, cestuju, odpočívám a prožívám radost ze života. Užila si to i moje sestra s manželem, pro ně to byla první dovolená s roční Mayou a musím říct, že byla opravdu skvělá, na všechny se nasmívala, mávala, prostě si cestování umí vychutnat už od mala 🙂 Měli jsme půjčené auto, skútr i čtyřkolku, zažili jsme opravdu krásné chvíle, kterou prostě nelze popsat, lze je jen prožít. Jsou to zážitky, které nám nikdo nevezme!

 

 

Cílem mého článku není popisovat detailně Santorini, i když už toto místo znám velmi dobře a pokud byste sem někdo plánoval cestu, ráda poskytnu tipy, co stojí za to zde vidět.

 

 

Chtěla jsem vám tímto článkem sdílet, že vše je možné. I na počátku naší cesty bylo spoustu překážek, sladit volno všech účastníků, my máme 3 kočky, naši papouška, někdo se o ně musel postarat, spousta dalších výzev, ale! Právě překážky jsou výzvy, které musíme pokořit při cestě za našimi sny. Buď se jimi necháme zastrašit a řekneme dobře, nejde to. A nebo se nezalekneme a hrajeme s tím, co máme a děláme, co je jen možné, protože po zdolání oněch výzev nás většinou čeká velmi sladká odměna!

 

 

Život je jedno velký DOBRODRUŽSTVÍ, proto si plňme sny, malé i velké, dělejme radost těm, které máme rádi a dělejme radost hlavně sami sobě, jedině tak cítíme, že OPRAVDU ŽIJEME, ne jen přežíváme. A na závěr mě napadla ještě krásná věta vystihující mnohé.

 

 

Svět patří těm, co se neposerou 🙂 Z ničeho!