Mé osobní tipy, na čem zapracovat, když miminko nepřichází…

| Lis 17, 2019 | Těhotenství | 0 komentářů

V minulém článku jsem s vámi sdílela svoji rok a půl dlouhou cestu o tom, jak jsem si přála být mámou. Formou mého příběhu jsem spoustě z vás dala naději, že to lze, přirozeně, bez tlaku, lékařů, pouhou prací na sobě. Dnes bych se ráda rozepsala o konkrétních bodech, které jsem dělala, řešila a které mi pomohly.

 

Na začátek chci zdůraznit, že nejsem odborník na plodnost. Nejsem tu proto, abych někomu radila, co má dělat. Sdílím s vámi pouze své zkušenosti a konkrétní tipy, které pomohly mně. Zeptejte se sami sebe, jestli to, o čem píšu s vámi rezonuje. Jestli to může být něco, co stojí za to pořešit i u vás samotných. Je mi jasné, že mé názory mohou pro někoho být totálně mimo. To je v pořádku, každý máme svoji cestu a máme na ni právo. Já prostě jen nesouzním s lékařskými zásahy a snažím se vše vyřešit uvnitř sebe. Vím totiž, že mně to fungovalo, funguje a plně důvěřuji sama sobě i svému tělu.

 

Jsem přesvědčena o tom, že naše myšlenky a naše vnitřní nastavení je to, co řídí naše životy. Sami ovlivníme, co se nám děje, ale i neděje. Koneckonců i naše přesvědčení jsem zdravá/jsem nemocná vychází z našeho nitra…

 

Hodně je to také o sebelásce.

V minulých měsících jsem totiž psala e-book Zdravá sebeláska a některé tipy k posílení sebelásky úzce souvisí s tím, o čem dnes píšu. Protože prostě vše začíná u nás samotných, u vztahu, jaký k sobě máme. Je to o odvaze otevřít své temné komnaty, podívat se pravdě do tváře i přesto, že to bolí a vyžaduje práci sama na sobě. Ale pokud chcete něco skutečně vyřešit, ne pouze zalepit, pak je to podle mě ta jediná správná cesta – začít sama u sebe…

 

Mé osobní tipy, na čem zapracovat, když miminko nepřichází jsem sepsala do následujících 9 bodů:

 

 

  1. CIŤ SE UŽ TEĎ JAKO TĚHOTNÁ / JAKO MÁMA VE SVÝCH MEDITACÍCH A VIZUALIZACÍCH

Důležitost tohoto bodu jsem si uvědomila pár týdnů zpět při meditaci. Zhluboka jsem dýchala a ruce jsem měla položené na svém těhotném bříšku. Je tak dokonale hladké, ráda ho hladím 🙂 Při meditaci jsem cítila lásku, vděčnost, naplnění, napojení… A uvědomila jsem si, že tyto samé pocity jsem cítila při meditaci už dávno předtím. Bylo to v době, kdy jsem těhotná ještě nebyla. Už tehdy jsem si vizualizovala přesně takové bříško a cítila ty samé pocity, jako mám dnes. Už tehdy jsem prožívala stav „jsem těhotná“ spolu se všemi emocemi, které k tomu patří. Ale ne negativními, jako že to ještě nemám. Cítila jsem jen ty pozitivní, které patří ke stavu „to dítě je již součástí mě“. Cítila jsem radost, vděčnost, lásku, užívala si tento stav a ladila se na něj, a to pravidelně.

 

Meditace a vizualizace nemusí být náročná na čas. Mně stačilo cca 15 minut denně. Chce to ale pravidelnost, vaši pozornost a opravdové procítění pocitů. Nelze to dělat jen naoko a nevěřit tomu. Nelze meditovat, vizualizovat a po zbytek dne být v pocitu „miminko nepřichází, ach jo…“. Meditace a vizualizace konečného stavu je velmi prospěšná, dejte si ale pozor na to, na co myslíte i po zbytek dne. Už teď se nalaďte na pocity, jaké budete mít, až bude miminko s vámi.

 

 

  1. ZAMĚŘ SVOU POZORNOST JINAM, VĚNUJ SE NĚČEMU, CO TĚ NAPLŇUJE

Věčné otázky typu kdy už to bude, kdy už budu těhotná, proč to nejde, proč ostatní ano a já ne, proč zase menstruuji… Pokud svoji mysl neustále zaměstnáváme těmito tématy, jsme frustrované, zaměřujeme pozornost na onen problém a řešení je v nedohlednu. Radím vám tohle vypustit a neřešit. Vím, že někdy je opravdu složité si jen tak říct, že něco nebudu řešit, ale jak to udělat, že? Prostě zaměstnat svoji mysl jinak.

 

Je něco nového, co bys chtěla vyzkoušet nebo se naučit? Něco, co se ti líbí a nikdy jsi se tomu nezkusila věnovat? Teď je ten ideální čas! Já jsem tehdy svoji pozornost zaměřila na tvorbu e-booku. Měla jsem ho v hlavě už dlouho a právě moje potřeba neřešit otěhotnění mě přivedla k tomu, že jsem ho opravdu začala tvořit. Ve finále jsem ho pak kvůli otěhotnění psala mnohem díle, než jsem si naplánovala, ale to nevadí. Důležité bylo, že jsem ve správnou chvíli začala a zaměřila svoji pozornost jinam. Pár měsíců jsem opravdu žila svým psaním a věřím, že i tohle se vyplatilo.

 

Je podle mě strašně důležité dělat něco, co vás bude bavit, co vás pohltí a zaměstná na delší dobu. Najednou tím začnete žít a prostě neřešíte kraviny, že něco nejde…

 

 

  1. NEVAŽ SE, ODVAŽ SE – PŘESTAŇ VĚČNĚ PLÁNOVAT, KDY A JAK SE TO STANE

Pokud jste si naplánovala, kdy a jak otěhotníte, porodíte, jak dlouho budete kojit a co všechno vás čeká v příštích pěti letech, možná i tohle může být důvod, proč to prostě nejde. Mnohem horší je ale navíc být chronickou plánovačkou, jakou jsem byla já. To znamená, že neplánujete pouze věci ohledně těhotenství a mateřství, ale naprosto všechno. Každý jeden den, výlet, dovolenou… Pokud máte celý život nalajnovaný včetně termínů, pak neumožňujete, aby se cokoliv stalo jen tak. Navíc jste z těch vašich plánů a termínů ve stresu, nedej bože když se nedaří to plnit…

 

Začněte věcem umožňovat, ať se dějí jen tak. Nevzdávejte se svých snů a plánů, ale zároveň nechte život, ať vás překvapí. Rozhodujte se podle aktuální situace, podle nálady, podle vašeho rozpoložení, ne podle předem naplánovaného kalendáře. Více improvizujte a učte se žít za pochodu, jen tak, bez jasného plánu a cíle. Protože těhotenství a mateřství s plánováním nemá nic společného.

 

Cítím to na sobě. Plány prostě nevycházejí. Když jsem si v pátek naplánovala výlet na sobotu, neodjela jsem, protože jsem byla nachlazená, unavená nebo jsem prostě potřebovala spát. Když jsem si nenaplánovala nic, bylo mi skvěle a plná energie jsem mohla odjet skoro kamkoliv. V těhotenství je každý den jiný, ať plánujete nebo ne. Jakmile máte uvnitř sebe ten malý poklad, musíte neplánovat, ale jednat tak, jak je to zrovna potřeba. A věřím, že s příchodem miminka se vše znásobí…

 

Takže to pusť, přestaň plánovat. Mateřství vyžaduje neplánování, naopak to chce totální odevzdání. Ve finále tím ušetříš čas i energii. Tvé pocity a tvá intuice ti pomůže v danou chvíli udělat, co je třeba. I bez předem stanovených plánů 🙂

 

 

  1. OPRAVDU CHCEŠ BÝT MÁMOU A JSI NA TUHLE ROLI PŘIPRAVENA?

Většina žen v jistém věku nebo období života dospěje do fáze, kdy si řekne, že už je čas. U mě tomu tak dlouho nebylo. Měla jsem jiné priority a děti mi nic neříkaly. Teprve, až mi došlo, že s příchodem miminka se nemusím vzdát svého životního stylu, uznala jsem sama sebe připravenou. Na fyziologický věk jsem nikdy moc nehrála. Teď mi je 33, cítím se skvěle a rozhodně si nepřipadám na první dítě stará. Řekla bych, že do role „mámy“ jsem takto přirozeně dospěla. Nikdy jsem nepodléhala žádnému tlaku okolí v tomto směru, popravdě jsem ho ani necítila. Samozřejmě, pár lidí okolo mě bylo velmi chytrých a jasně věděli, že už bych děti mít měla, než bude pozdě… To mi ale vždy přišlo k smíchu a nijak mě to neovlivňovalo.

 

Čili tento bod nezmiňuji úplně ze své vlastní zkušenosti, ale spíš proto, že ho hodně slýchávám od druhých. Já sama jsem se nad touto otázkou samozřejmě také zamýšlela a pár věcí mi došlo. Že připravit se znamená odevzdat kontrolu, být ještě víc sama sebou, užívat si toho, že zatím těhotná nejsem a dělat všechno to, co by těhotné neměly…

 

Vím, že spousta žen se nechá strhnout tlakem okolí nebo tím, že přece v určitém věku by už děti mít měly, vidí, jak může být otěhotnění problematické a mají strach, aby se jich to taky netýkalo. Nebo v hloubi duše ani děti nechtějí, ale mají pocit, že by měly, jejich rodiče přece chtějí vnoučata a koneckonců práce je taky moc nenaplňuje, na mateřské si alespoň odpočinou…

 

Co vás vede k touze být mámou??? Proč to vlastně chcete a co touto rolí chcete vyřešit?

 

Možná, že ještě nemáte pořešené tohle téma, možná potřebujete jen čas, abyste si uvědomily, co cítíte a co chcete. Možná jste ještě nenašly své proč a je na čase se na to zaměřit…

 

 

  1. CO TVŮJ STRACH? JAKÉ JSOU TVÉ OBAVY?

Strach máme všichni a není potřeba to popírat. Těhotenství a mateřství bývá spojeno se spoustou strachů a věřím, že některé naše strachy nám ani neumožní se do této role dostat. Přitom náš strach může krásně zmizet, když si ho uvědomíme a začneme ho řešit. Uvědomění je ta první fáze. Jakmile přijdeme na to, čeho se bojíme, vždycky si můžeme danou situaci rozebrat a říct si „OK, je úplně v pohodě, že mám obavu z toho a toho. Udělám to takto a takto…“

 

Já jsem na své cestě taky musela vyřešit své strachy. Pokud to nezvládnete sami, oslovte někoho, kdo vás vyslechne, pomůže vám identifikovat váš strach a hledat cesty, jak z toho ven. Najděte si terapeuta, kouče, kohokoliv kompetentního. Nemusíte na to být sami.

 

 

  1. DŮVĚŘUJ SVÉMU TĚLU, SVÉ INTUICI A NEDÁVEJ ZODPOVĚDNOST NIKOMU JINÉMU

Je velmi snadné svádět vinu na partnera, lékaře, nepřízeň osudu… Ve skutečnosti jsme to ale my sami, kdo má zodpovědnost. Chceš-li být matka, pak je to tvoje tělo, které má být těhotné a ty neseš plnou zodpovědnost za to, v jakém je stavu a zda je zdravé.

 

Já jsem za celý rok a půl nezapochybovala o tom, že by snad mé tělo nebylo v pořádku. Věděla jsem, cítila jsem a důvěřovala, že jsem zdravá, že můj partner je zdravý a problém je někde jinde. Důvěřovala jsem svému tělu, že zvládne otěhotnět a později porodit dítě. Nechodila jsem po doktorech a nehledala, na co bych mohla svést, že miminko nepřichází.

 

A zároveň jsem dělala vše proto, aby zdravé opravdu bylo. Zdravě jsem jedla, sportovala, odpočívala a dostatečně spala. Pečovala jsem o sebe, jak jen to bylo možné. A to samé bych doporučila i vám, je to sice nepatrný kousek skládačky, ale je velmi důležitý… Pečujte o své tělo, duši i mysl. Nebojte se říct si o pomoc a vyhledat ji.

 

 

  1. NA DÍTĚ NEMÁŠ ŽÁDNÝ NÁROK, SMIŘ SE S TÍM

Velmi mi pomohlo přečíst si knihu Plodná vize od Radky Tomáškové. Pak se mi nějak poskládaly informace, které ke mně chodily a najednou mi dávaly smysl. Uvědomila jsem si, že na dítě nemám naprosto žádný nárok ani právo. Pokud přijde, bude to dar. Ale to, že ho chci samo o sobě nestačí a ani to neznamená, že ho dostanu. Já jsem já, všechno, co mám, je sama sebe, ostatní může být pomíjivé. Nepotřebuji dítě, abych uspokojila své potřeby. Potřebuji jen sama sebe. Šťastná mohu být jen tady a teď, nezávisle na tom, co mám nebo nemám.

 

Ač je tento krok velmi těžký, doporučuji vám všem, ke komu miminko nepřichází. Smiřte se s tím, že třeba nepřijde. Uvědomte si, že váš život má smysl i bez něj. Nebudete nijak méněcenné. A když přijde, budete ho milovat, jak je budete moct. Neklaďte ale na život podmínku, že bez dítěte nebudete šťastná…

 

 

  1. POKUD VÍŠ, ŽE JE S TEBOU COKOLIV V NEPOŘÁDKU, ŘEŠ TO

Nikdy nenechávej své problémy „vyhnít“. Pokud víš, že je něco, co ti brání v cestě stát se matkou, řeš to. Ať už řešíš cokoliv na úrovni těla nebo mysli, tvůj problém sám od sebe nezmizí tím, že se mu budeš vyhýbat. Některé ženy nemohou otěhotnět třeba jen proto, že mají nesprávného partnera. Jakmile ho změní, přijde i miminko. Je nesmysl s někým zůstávat v případě, že jsi nespokojená. Uvědom si, že tento člověk má být celý život otcem tvého dítěte, nejen tvým partnerem. Vím, že někdy je složité řešit tyhle situace, no někdy nám ale opravdu nic jiného nezbývá.

 

Je jedno, zda je tvým problémem partner, tělo, finanční situace nebo cokoliv. Vše se dá vyřešit. Z mé zkušenosti také vím, že dokud problém nevyřešíme, nikdy nezmizí. Bude se objevovat dál a dál na různých úrovních života, dokud se k němu nepostavíme čelem…

 

 

  1. NESTAV SE DO ROLE OBĚTI

Nikdy a v ničem! Vím, že když se dlouhodobě nedaří otěhotnět, je velmi těžké být nad věcí. Vidíte, jak všichni kolem vás těhotní, rodí děti, jak mají to, co vy ne. Ptát se potom proč ona ano a já ne je snadné, ta situace k tomu prostě vybízí… Ale všechny myšlenky typu ona si to nezaslouží, já ano, proč zrovna já mám takovou smůlu, proč zrovna já musím tohle podstupovat…“ jsou myšlenky oběti. Není jednoduché si to přiznat, ale dokud se tak nestane a nepostavíte se k věcem jinam, nečekejte změnu. Dál budete těmi obětmi, které budou trpět a zažívat všechny křivdy a nespravedlnosti života…

 

Jednoduché pravidlo v této situaci zní:

Řeš sama sebe. Ne ostatní.

 

Zaměř se čistě na sebe a na to, co se týká tebe konkrétně. Co bylo, bylo. Smiř se s tím a přijmi to jako cestu. Překážky na cestě za miminkem ber jako příležitosti. Pokud je začneš řešit, je velká šance, že je vyřešíš, vnitřně díky nim vyrosteš a ve finále budeš mnohem vděčnější, jakmile miminko přijde. Já sama díky tomu, že mi nešlo otěhotnět jsem velmi vnitřně vyrostla. Pokud bych otěhotněla dříve, jsem přesvědčena, že bych si svého těhotenství tolik nevážila. Moje cesta měla smysl. Naučila jsem se spoustu nového, zahodila jsem, co mi již nesloužila a své těhotenství si užívám na 100%. Mělo to tak být.

 

Tak už se zbav té nálepky oběti a zaměř se sama na sebe. To je ta jediná cesta…

 

 

 

Všem ženám, které čekají na miminko přeji, aby se jim podařilo vyřešit to, co vyřešit mají a aby se staly matkami v momentě, kdy na to budou připravené. Pečujte o sebe, jak jen to je možné, pracujte na své sebelásce, protože tam to všechno začíná. Věřte, že vše se děje ve správný čas… Posílám vám lásku a energii ♥